Incenace získala prestižní ocenění Nejlepší nová incenace na The International opera awards za rok 2024.
„Nevypadáš tak zle, ty bledý brachu tam nahoře. Ó, jistě šťastnější jsou tvoji lidé nás ubohých pozemšťanů!“ volá Matěj Brouček na Měsíc svítící na Prahu. Umělcova fantazie nezná hranic, tak proč se tam s Janáčkem rovnou nevydat a nezjistit, jestli má pan Brouček pravdu.
Mottem "Bez hranic!" by se dala popsat i tvorba režiséra Roberta Carsena, tvůrce inscenací po celém světě ceněných pro jejich dramatické uchopení, poetiku, humor a výtvarnou vytříbenost. Cesta slavného režiséra se s dílem českého skladatele protnula před mnoha lety a dnes má Robert Carsen na svém kontě inscenace sedmi Janáčkových oper. Pro brněnský soubor vytvořil v roce 2020 inscenaci Osudu a své mistrovství potvrdil získáním prestižního ocenění za inscenaci právě Výletů páně Broučkových na The International Opera Awards.
Žádná z Janáčkových oper se nedá nazvat komickou; ač v nich humor nikdy nechybí, je spíše oním vzácným kořením. V opeře o panu domácím z Malé strany, typicky českém človíčkovi, ale Janáček humorem přímo srší, i když je tu řádně nabroušený. Janáček našel předlohu v oblíbených broučkovských novelách básníka Svatopluka Čecha a jeho satiru dokreslil hudbou v tanečním rytmu valčíku a s použitím nezvyklých nástrojů, jako jsou skleněná harmonika či dudy, k dokonalosti. Jestliže první částí opery, výletem na Měsíc, mířil Janáček svým břitkým humorem do řad pražských kritiků, intelektuálů a umělců, druhou polovinou z doby husitské pak ťal do nepěkných vlastností českého národa obecně.
Premiéra: 1. listopadu 2024 v Janáčkově divadleV koprodukci s Teatro Real, Madrid a Staatsoper Unter den Linden, Berlin.
Trailer:
Předpremiérové kukátko k inscenaci:
Podcast k inscenaci s historikem Michalem Konečným:
Inscenace byla realizována za finanční spoluúčasti EU prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury, zprostředkováno IDU a PerformCzech.
Nastudováno v českém originále s českými, anglickými a německými titulky.
Délka představení: 2 hodiny a 40 minut, 1 přestávka
V pražské hospodě na Vikárce je rušno. Pan Brouček, místní domácí, se více než o cokoli jiného zajímá o své pivo a klobásy. Málinka, sakristánova dcera, se zlobí na svého přítele Mazala, jednoho z mnoha nájemníků pana Broučka, protože ho viděla tančit s jinou dívkou. Aby na ni žárlil, rozhodne se Málinka flirtovat s Mazalovým domácím. Brouček je tak opilý, že jí slíbí, že si ji vezme, ale když se ho na svatbu zeptá její otec, Brouček rychle trvá na tom, že si dělal legraci a že by si Malinku vzal, jen kdyby byli oba na Měsíci.
Je pozdě a hostinský Würfl zavírá hospodu. Zůstává jen opilý Brouček. Než usne, řekne Měsíci, že by raději žil nahoře a vyhýbal se všem lidem, kteří nikdy neplatí nájem a snaží se ho okrást o peníze.
Ve snu se Brouček ocitne na Měsíci a poznává některé z Měsíčňanů: jeden z nich, jménem Blankytný, se zdá být velmi podobný Mazalovi, zatímco Etherea Broučkovi připomíná Málinku. Etherea, která přichází se svým otcem Lunoborem a doprovází ji družina měsíčních dívek, se do Broučka okamžitě zamiluje. S jejich pomocí se Etheree podaří vzpírajícího se pana domácího unést pryč.
Když se Etherea s Broučkem znovu objeví, Čaroskvoucí, další obyvatel Měsíce, seznamuje podivného Pozemšťana se všemi umělci na Měsíci, ale hladový a žíznivý Brouček nemá o poezii, hudbu ani o umění jakéhokoli druhu nejmenší zájem. Měsíční umělci se živí výhradně čicháním ke květinám a vyhladovělý Brouček je znechutí, když z kapsy náhle vytáhne klobásu. Když zděšeně odcházejí, Brouček doufá, že ho konečně nechají v klidu jíst, ale zabrání mu v tom stále vášnivější Etherea…
Broučkova snová návštěva Měsíce končí zpátky na Zemi v bezpečí hospody Vikárka, kde se v klidu vyspí, zatímco se Mazal s Málinkou po hádce usmiřují…
část
Brouček, kterého dobrodružství na Měsíci nijak neodradilo, se znovu opil na Vikárce, odkud se vydává na ještě překvapivější a nebezpečnější dobrodružství: nyní se mu zdá, že je ve středověkých ulicích Prahy a ocitl se uprostřed boje s českým lidem proti nepřátelským útočníkům. Tito vlastenci, dokonce i ti, které Brouček poznává, ho vítají jako spřízněnou duši, ale Brouček se hodlá boji za každou cenu vyhnout: svou zemi, její pivo a klobásy sice miluje, ale není ochoten za ně položit život.
Když Pražané oslavují vítězství nad nepřítelem, Brouček se chlubí, jak statečně bojoval, ale je obviněn ze lži, kterou se snaží zakrýt své zbabělé chování. Ve chvíli, kdy je odsouzen k upálení zaživa v pivním sudu, se náhle probudí, v bezpečí jednoho z prázdných pivních tanků hospody Vikárka.
Nadšený z toho, že se vrátil nepoškozený ze své poslední neuvěřitelné cesty, se Brouček chlubí hostinskému svými hrdinskými činy, ale prosí ho, aby byl diskrétní a nikomu o nich neříkal…
