Svoji předposlední operu složil Leoš Janáček na motivy slavné divadelní hry Karla Čapka. Zatímco Čapek psal své dílo jako konverzační komedii s detektivní zápletkou, Janáček do něj vložil hluboké emoce. Vytvořil strhující drama o lidské touze po věčném životě, ale také o nekonečné únavě, samotě a cynismu, které přicházejí, když je člověku odepřena smrt.Premiéra se uskutečnila za skladatelovy účasti roku 1926 v brněnském Divadle Na hradbách. Stala se jednou z trvale nejpopulárnějších Janáčkových oper a je často uváděna na nejprestižnějších scénách po celém světě.
Národní divadlo Brno připravilo inscenaci v rámci Roku české hudby k 160. výročí skladatelova narození a jako slavnostní zahájení festivalu Janáček Brno 2014.
Televizní záznam představení získal cenu Český křišťál a cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 na mezinárodním festivalu Zlatá Praha.
Inscenace vznikla v koprodukci s Operou Göteborg. Premiéra 21. listopadu 2014 v Janáčkově divadle. Opera je uváděna v českém originále s českými a anglickými titulky. Délka představení 1h 40mOBSAH OPERY
1. dějství V advokátní kanceláři. Již tomu bude sto let, co se bezvýsledně odehrává spor o dědictví mezi rodinami Gregorů a Prusů. Když už to téměř vypadá, že dědictví získá Prusův potomek, objeví se operní diva Emilia Marty s informací, že ví o existenci závěti ve prospěch potomka rodiny Gregorů. Závěť je opravdu nalezena a Emilia žádá po Albertu Gregorovi jako odměnu řecké listiny, které vlastnil jeho praděda. Ty má ale Jaroslav Prus a nechce je vydat.
2. dějství V divadle. Po představení všichni obdivují Emilii Marty. Je mezi nimi i pomatený stařeček, kterému připomíná jeho bývalou lásku Eugenii Montez. Emilia stále touží po starých řeckých listinách. Jaroslav Prus nakonec svolí, že jí je v noci přinese. 3. dějství V Emiliině ložnici. Prus Emilii platí za společně strávenou noc řeckými listinami. U Emilie se najdou věci, které souvisí s různými jmény, ale se stejnými iniciálami: Ellian Mac Gregor, Eugenia Montez, Elsa Müller, Ekatĕrina Myškina. Při výslechu nakonec Emilia přiznává, že je ve skutečnosti Elina Makropulos, narozená před 337 lety, a že ona sama byla všemi výše zmíněnými ženami. Ony řecké listiny obsahují „Věc Makropulos“ – recept na elixír věčného mládí, který kdysi vypila. Emilia chtěla recept zpět, protože začala stárnout. Nyní si ale uvědomuje nicotu svého života a přestává se smrti bát. Recept na dlouhověkost nabízí všem, ale nikdo o něj nemá zájem.
